Tereza Jošková

TEREZA JOŠKOVÁ_senior hair stylist

Ta potetovaná. To je ona. Tereza. Šikovná kadeřnice, nešikovná skejťačka. Když poprvé v roce 2022 stoupla na longboard, skončilo to nemile. Otevřená zlomenina. Nucené prázdniny a pár hezkých křížků na památku. Tereza nebo taky Tesa. Jako seniorka ovládá všechny techniky. Krásně zesvětluje a prosvětluje vlasy. Blond jí jde dobře. V pánském je to spíše klasika než módní výstřelky. Místo za sukně a šminky radši utrácí na boty. Hlavně teda tenisky. V botníku má už pár skoro sběratelských kousků. Unicornem nebo ocasem mořské panny ji neurazíte. Tereza má ráda všechna školení, protože neustálé vzdělávání ji posunuje v práci dál a udržuje ji v kadeřnické kondici.

Nemůžeme začít asi ničím jiným… Když si někdo nemůže vzpomenout na Vaše jméno, řekne »ta potetovaná«. Je to takový Váš podpis. Vnímáte to tak?
Ano. Řekla bych, že od jisté doby to tak určitě vnímám a rozhodně mi to nevadí. Nestává se to často, ale o to více mě pak pobaví věta: „Nevím, jestli byla potetovaná.“ Tomu se vždy trochu pousměju, protože si myslím, že moje kérky nejdou přehlédnout.

Vzpomenete si, které tetování bylo první a v kolika letech jste s tetováním začala?
Moje první tetování přišlo až v 18 letech, dříve mi ho maminka nedovolila. (smích) A pamatuji si přesně, které to bylo, na to se nedá zapomenout. Byl to nápis do spodní části zad.

Předpokládám, že reakce rodičů na první tetování byla stejná jako u mě. „Proboha proč? Vždyť je to napořád!“ Bylo to tak? Co jste si vyslechla?
Přiznám se, že v těch osmnácti jsem se mamky už moc neptala, spíše jsem jí to oznámila. A ona v té době už věděla, že s tím nic neudělá. I když malou rozepři jsme měly, jelikož jsem svoje první tetování chtěla na hruď. Mamka mě tehdy tak seřvala, že se to neobešlo bez mých slz a šla jsem raději na ta záda. A na hruď jsem šla až ve dvaceti. (smích) Pak už jen zakroutila hlavou. Od té doby uplynulo spoustu času a řekla bych, že teď už to celá rodina vnímá jako součást mě.

Kolik máte vlastně tetování a chcete pokračovat? Máte nějaké vysněné?
Myslím, že jednotlivě jich mám kolem třiceti, a kdybych počítala každou čáru na prstě zvlášť, tak ještě více. (smích) Rozhodně nekončím, pokračuji v tetování dál. A řekla bych, že vysněné už mám – rukáv Star Wars. A jen pro ty, co se třeba tolik nevyznají – rukáv znamená, že je potetovaná celá ruka odshora až dolů.

A přemýšlíte při výběru o tom, jak to bude vypadat za několik let?
Přiznám se, že úplně ne. Mám kvalitně provedené tetování, to je podle mě jedna z důležitých věcí do budoucna. Doba bude jiná a starých nás s tetováním bude hromada.

Až jednou budete mít děti, myslíte si, že budete nad věcí, když se budou chtít tetovat? V kolika letech byste jim třeba dovolila první kérku?
Určitě budu. Myslím, že by bylo dost pokrytecké, když jsem sama samá malůvka a svému dítěti bych to zakazovala. S tím věkem… No asi spíš záleží, o jaký motiv půjde. Ale dřív než v patnácti to rozhodně nedovolím. Teda doufám. (smích)

Za roky, co se známe, jste z mého pohledu na sobě udělala velký kus práce. Vnímáte tu změnu a v čem jste se nejvíc změnila?
Rozhodně tu změnu vnímám! Nejvíce asi celkově ve vnímání své práce, že nedělám jen vlasy, ale že k tomu patří i spousta dalších věcí kolem. Taky vnímám, že zmizely mé výbuchy nervů. Dříve jsem vylítla jako čertík z krabičky.

Jak se stane to, že se postupně z nerváka, jakým jste byla, stává klidnější tvor? Je to dřina?
Já jsem nervák stále, jen už vím, kdy je vhodné se nervovat potají. (smích) Ne, vážně. Rozhodně se ze mě stal klidnější a vyrovnanější tvor. Myslím, že kolikrát stačí, aby vám někdo ukázal, že to jde i jinak a že vám věří. Také jsem si uvědomila, že není potřeba se stále tolik nervovat a že to k ničemu stejně nevede. A jestli to byla dřina? Byla! A stále vlastně je. Neustále na sobě pracuji.

Jakou vlastnost na sobě máte ráda a jakou se učíte mít ráda?
Řekla bych, že na sobě mám ráda svoji upřímnost. Když nad tím přemýšlím, asi není žádná vlastnost, kterou se učím mít ráda. Beru to prostě tak, že některé jsou lepší, některé méně a některé vůbec. To je ale život.

Láska je podle mě pro Vás alfou a omegou Vašeho života. Za dobu, co se známe, jste snad ani den nebyla »single« (smích). Jak vnímáte lásku? Co pro Vás láska znamená?
Ale to ne. Pár týdnů jsem určitě single byla. (smích) Lásku potřebujeme v životě každý, každý možná trochu jinak. Láska je rozhodně důležitá, alespoň tak ji vnímám já. A pro mě je obzvlášť důležitá. Není to o slovech, ale hlavně o gestech a maličkostech, které pro druhé uděláme.

S věkem často přichází otázky, které vy ženy nemáte moc rády. Co děti, co svatba a tak. Štvou Vás tyto otázky? Nebo máte jasné odpovědi?
Dříve mě tyto otázky štvaly. Hodně. Možná to bylo i z toho důvodu, že jsem neměla úplně jasno v otázce dětí. Bylo i období, kdy jsem si myslela, že děti nepotřebuji. Asi to patří k věku, zkušenostem, partnerovi. Dnes mi tyto otázky nevadí, protože už vím, že bych dítě a svatbu jednou chtěla.

Pojďme k práci. Už ve škole jste věděla, že byste chtěla dělat kadeřnici? A jaké byly Vaše představy o té práci?
Ano, přesně tak, bylo to už na škole. Moje představy? Nebyly asi žádné Ale pak jsem zjistila, že se vše naučit bude pěkný mazec. A učím se vlastně celou dobu, co dělám svoji profesi. A s odstupem času vidím, že právě to mě na tom baví.

V čem podle Vás spočívá ten základ? Co je v této profesi nejdůležitější?
Neustále se zdokonalovat v našem oboru.

Po jak dlouhé době jste získala jistotu a troufnete si říct, že si poradíte se vším?
Občas se všichni potřebujeme poradit. Myslím, že to je právě to hezké na našem týmu, že spolu sdílíme zkušenosti, rady i triky. Řekla bych, že určitou jistotu jsem získala teprve pár let nazpět. A myslím, že je to hlavně díky zkušenostem tady v salonu. Ale nejsem ten typ, co by si troufl říct, že si vždy poradí se vším sám. Ráda se poradím s kolegy. Víc hlav víc ví. A beru to tak, že se ve své profesi učím celý život.

Jak vnímáte spolupráci s Honzou? Bylo to pro Vás něco nového – radit se a konzultovat dohromady?
Spolupráci s Honzou vnímám pozitivně. Je to pro mě jiný styl práce a nové to rozhodně bylo. Dříve jsem nebyla zvyklá takhle fungovat. Za tu dobu, co s Honzou pracuji, mě naučil a ukázal spoustu nových věcí! Opravdu hodně. Nabrala jsem spoustu nových zkušeností a dostala se ke spolupráci na zajímavých projektech. A to, že si radíme a konzultujeme dohromady, mě neskutečně baví. A myslím, že se to líbí i našim klientkám.

Vynecháme otázku, kde se vidíte za pět let. Prozraďte mi ale, jaké máte profesní přání a vizi?
Já si přeji jen to, abych ve svém kadeřnickém umění byla ještě lepší a pořád se zdokonalovala.

Začínala jste v roce 2010, jak vnímáte posun v naší branži? Co tehdy nebylo a teď je a obráceně?
Jde to dopředu s novými technologiemi, které nám usnadňují práci, a zároveň i to, že jsou na trhu produkty šetrnější pro vlasy. To dřív nebylo, na kvalitu vlasů se dříve moc nehledělo.

Trendy ve vlasech jsou jako koloběh života, vracejí se. Co Vás nadchlo a naopak, co nemáte ráda?
Nikdy mě neoslovila trvalá, a to, že se vrací, mě trochu děsí, protože ji fakt nemám ráda. (smích) Naopak mě baví  »záclonky« kolem obličeje.

Kdybyste se mohla podívat do kadeřnické budoucnosti, do jakého roku byste chtěla a co myslíte, že byste tam viděla?
Podívala bych se třeba o 50 let dál. Myslím, že by naše profese byla stále dost podobná, jen lepší o nějaké vychytávky a možná o pár robotických pracovnic. (smích)